Šťastlivci: tlustí, a přesto zdraví

Autor: Isifa.cz

Leckomu vadí nadváha především z estetických důvodů. Naneštěstí i lidé, kterým je tento aspekt věci ukradený, trpí kvůli obezitě zdravotními komplikacemi. Může být i tlustý člověk zdravý? Do jisté míry ano.

Obezita je nemoc. Jak se zdá, žijí však mezi námi šťastlivci, kteří mohou být současně tlustí i zdraví. Alespoň do určité míry.

Dlouhodobá obezita kromě jiného výrazně zvyšuje pravděpodobnost mrtvice, srdečních příhod a vzniku diabetu 2. typu. Část populace má ale kupodivu hodnoty BMI (body mass index, hmotnost v kg dělená výškou v metrech na druhou) nad třicet, což značí výraznou obezitu, aniž se u nich ale objevují metabolické poruchy.

Metabolicky zdravá obezita

Výzkumníci z Tufts University, Boston University School of Medicine a Friedman School v článku publikovaném v časopisu Molecular Aspects of Medicine označují tento stav za metabolicky zdravou obezitu. Domnívají se, že šťastlivci mezi tlouštíky mají jiné fungování tukových buněk (medicalxpress.com/news/2014–10-people-fat-complications-obesity.html).

Většinu tuku máme uloženou v bílé tukové tkáni. Jak přibíráme na váze, do tukových buněk (adipocytů) se ukládají stále další triacylgliceridy, buňky bobtnají a regulace jejich metabolismu se začíná zadrhávat. Příliš velké buňky mohou umírat, čímž v tkáni vznikne zánět, nebo začít vylučovat samovolně (tj. nikoliv v reakci na pohyb či hladovění) mastné kyseliny. Vylučování mastných kyselin a další metabolické změny, jako je pokles „hodného“ HDL cholesterolu a naopak nárůst koncentrace glukózy v krvi pak mj. vyvolává rezistenci k inzulínu, tj. diabetes 2. typu. Stejně tak dochází k poškozování cévních stěn.

Někteří lidé ale podle všeho dokáží nacpat do své tkáně více tuku bez toho, že by se jim tukové buňky přitom poškozovaly. Na rozdíl od většiny populace ukládají tuk více pod kůží, druhým a nejpodstatnějším rozdílem je to, že nejen tuk futrují do buněk, ale novou tukovou tkáň vytvářejí také buněčným dělením – jak přibývají na váze, přibývá jim i buněk.

Co říkají myší modely

Přimět tukové buňky k dělení není ovšem jedinou možností. Metabolismus tuků se zkoumal na různých myších modelech. Jeden z kmenů geneticky modifikovaných myší například produkoval v tukových buňkách zvýšené hladiny proteinu adiponektinu. Ten působil protizánětlivě a i buňky přecpané tukem fungovaly víceméně normálně. Jiný kmen myší s několika umlčenými geny měl metabolismus podobný zdravě obézním lidem, tedy více menších tukových buněk spolu s ukládáním tuku blíže pod kůží. Bude možné tento postup nějak simulovat u lidí?

V případě adiponektinu stojí za pozornost, že jeho koncentraci snižuje kouření, které tak kromě jiného zhoršuje účinky obezity. Adiponektin je dnes každopádně intenzivně zkoumanou látkou a léky zvyšující jeho sekreci se již i při léčbě cukrovky používají – možná by tedy stálo za to je nasazovat ještě před samotnou diagnózou onemocnění.

Výzkumníci z Vídeňské lékařské univerzity zase zkoumali „zdravou obezitu“ podle koncentrace enzymu hem-oxygenázy-1 (medicalxpress.com/news/2014–07-healthy-obesity.html). Ve studii publikované v časopisu Cell tvrdí, že čím je vyšší, tím horší jsou účinky obezity. Inhibice tvorby tohoto enzymu vytvořila zdravě obézní myši, jeho blokátory by tedy mohly být nadějné i v lidské medicíně. Dříve se paradoxně hem-oxygenáze-1 připisoval protizánětlivý účinek, ale je to asi naopak. (Podrobněji o zdravé obezitě a hem-oxygenáze-1 v článku Dobrá zpráva pro tlouštíky: Obezita může být zdravá)

Adiponektin i hem-oxygenáza-1 by se také mohly používat jako další markery, které naznačují závažnost onemocnění.

Příznaky bez nadváhy

Na druhé straně existuje i „nezdravá štíhlost“. Metabolické efekty obvykle spojené s obezitou se mohou objevovat i u lidí, kteří žádnou nadváhu nemají. Asi 5–10 % žen trpí syndromem polycystických vaječníků (hyperandrogenní syndrom). Asi polovina z nich nemá nadváhu, ba mohou mít i podváhu, nicméně i tak jejich tukové buňky ve zvýšené míře vylučují mastné kyseliny a vyvolávají inzulinovou rezistenci. I těmto pacientkám by tedy nové postupy používané pro obézní lidi mohly pomoci.

Pilulka a pohyb

Možná najdeme „kouzelnou pilulku“, která sice neodstraní nadváhu, ale zabrání jejím nejhorším důsledkům. Samozřejmě, že tím by se vyřešily pouze metabolické poruchy. I „zdravě tlustý“ člověk se při cestě do schodů bude zadýchávat a záda nosící tučný břich ho budou stále bolet, ale lepší být živý s bolavými zády než mrtvý po infarktu.

Statistiky ukazují, že „zdravě obézních“ je mezi tlouštíky asi čtvrtina. Autoři výše citovaných výzkumů se domnívají, že pozitivní roli ve „zdravé obezitě“ hraje pohyb. Trochu se přejídat při sedavém zaměstnání je horší než provozovat jídelní orgie a přitom sportovat. I když výsledkem může být v obou případech obdobná nadváha, druhý člověk bude zdravější. Tak mají třeba hodnoty krevního tuku i fungování inzulínu obvykle v pořádku zápasníci sumo. Jakmile však skončí s aktivní kariérou a pohybem, jde to s nimi rychle z kopce a do roka bývají mrtví.

Jak naznačují i další výzkumy (medicalxpress.com/news/2013–11-metabolically-healthy-obesity-bill-health.html), zdravá obezita nemusí být tedy dána jen geny a jednou daným metabolismem, ale může se klidně proměnit v nezdravou. Ani zdravě obézní nemají vyhráno jednou provždy…

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 10. 2014 0:20