S „falešnou sladkostí“ si neumíme poradit

Autor: Isifa.cz

Náhradní sladidla vzbuzují řadu diskuzí. Jsou škodlivá? Mohou nám pomoci zhubnout? Máme je konzumovat? V poslední době stále sílí hlasy, které vystupují zásadně proti nim. Co říkají?

Co si představíte, když přijde řeč na umělá sladidla? Možná se vám vybaví malé bílé tabletky nebo prášek, kterým si osladíte ranní kávu, abyste si ušetřili kalorie a mohli si dát oblíbený croissant s marmeládou. Umělých sladidel v různých podobách je kolem nás ale mnohem více, mnohdy o nich vůbec nevíme. Pijeme je v limonádách, džusech, jíme je v jogurtech, žvýkačkách, marmeládách, a tím výčet rozhodně nekončí. Proč jich konzumujeme tolik?

Zamysleme se především my, kteří chceme zhubnout nebo si udržet váhu. Jak často si v restauraci objednáme limonádu light? Máme v ledničce „výborné“ jahodové a jiné ovocné jogurty zcela bez cukru? Zkrátka děláme všechno jen proto, abychom se vyhnuli cukru, který prý ohrožuje naše zdraví, naší štíhlou linii a s tím pro velkou část populace související štěstí a životní úspěch.

Veřejný nepřítel – cukr

Anna Strunecká, která vzbudila ohlas svými publikacemi (např. Doba jedová, spolu s Jiřím Patočkou), upozorňuje na to, že závratná obliba všech náhradních sladidel vzrostla společně s tzv. „zdravotnickou osvětou“, mediální masáží a reklamou, která jasně vymezila veřejného nepřítele dnešní doby. Je jím cukr, zvaný též „bílý jed“ nebo „bílá smrt“. Také se bojíte cukru jako čert kříže? Přitom cukr, sacharid, je základní živinou, kterou naše tělo ke svému správnému fungování potřebuje. Nejde o popření výsledků statistik, které říkají: zamyslete se, toho cukru jíte moc! Ano, cukru jíme opravdu moc. Cukr jako takový se totiž nachází i v zcela nesladkých potravinách – v pečivu, těstovinách, rýži i v zelenině… Proto společně s dalšími potravinami, na které jsme si už zvykli, ať už se jedná o sladké limonády, čokoládu nebo jiné cukrovinky, se náš jídelníček stává cukrovou časovanou bombou.

Více k tématu: Sladká zrada: cukry schované v údajích o sacharidech

A proto, že se nechceme „otrávit bílým jedem“, konzumujeme jiné jedy, zcela nepřírodní, chemicky „uvařená“ sladidla. Anna Strunecká dále upozorňuje na fakt, že již od svého začátku vyvolávají náhradní sladidla v odborné veřejnosti mnoho pochybností o jejich nezávadnosti. Nejčastěji jsme v minulosti slýchávali o možnosti, že sladidla vyvolávají vznik rakoviny. Výsledky studií a jejich interpretace se však velmi různí. Například tvrzení ze zmíněné publikace Doba jedová byla předmětem kritiky Českého klubu skeptiků Sisyfos.

„Žádný výzkum nepotvrdil, že umělá sladidla podporují chuť k jídlu, hlavně na sladké, a jsou zdraví škodlivá. Stejně tak žádný výzkum neprokázal, že by škodila zdraví,“ říká dietolog Pavel Suchánek z Institutu dietologie a výživy v Praze, současně však upozorňuje: „Důležité je snažit se jíst pravidelně a dopřávat si pestrou vyváženou stravu, ve které budou zastoupeny všechny důležité živiny.“

Více: Seriál 10 největších mýtů o tloustnutí
  • Vzrůstající obliba umělých sladidel souvisí zejména s dramatickým obrazem veřejného nepřítele moderní společnosti – cukrem, „bílým jedem“.

Když pomineme výsledky studií o případném spojení sladidel a rakoviny či jiných chorob, podívejme se na celou věc selským rozumem. Dostali jste někdy něco zadarmo? Myslíte, že opravdu existuje potravina, kterou můžete sníst libovolné množství bez jakýchkoliv následků (a která by byla ještě k tomu sladká)? Bohužel to, že „nic není zadarmo“ platí i u sladkého – přijatý sladký cukr musíme zkrátka spálit.

Hormony hýbou našim organismem a my otřásáme světem hormonů

Užitečný výklad celé problematiky, kterému porozumí každý laik, předkládá populární americká fitness trenérka Jillian Michaelsová, která se proslavila především tvrdým cvičením, jímž ze svých svěřenců i prostřednictvím televizních obrazovek vymáčkne poslední kapky potu. V knize Ovládněte svůj metabolismus odhaluje svůj dosavadní život, který se točil především okolo light limonád a celotýdenního tréninku. Ten však nepřinášel takové výsledky, jaké by člověk očekával. Proč? Mohly za to okolní vlivy, které narušily hormonální rovnováhu jejího organismu, a ten volal o pomoc.

Kdo se někdy potýkal s hormonálními problémy, ať už s narušenou funkcí štítné žlázy nebo jinými, může jistě potvrdit, že hormony v našem těle způsobují v podstatě úplně všechno. Své o tom ví i každá žena, která se svými hormony prožívá příjemné i méně příjemné výkyvy už při zcela běžném menstruačním cyklu. Hormony jsou zkrátka mocnou silou v našem organismu a není radno si s nimi hrát. Dle Jillian Michaelsové je však hormonální rovnováha opravdu křehká. Narušit ji může už stres, nedostatek spánku, věčné diety, ale i toxiny z okolí a „nezdravé potraviny“. Ve své knize uvádí: „Příliš mnoho probdělých nocí prudce snižuje hladinu růstového hormonu spalujícího tuky. Vynechávání oběda vede ke kolísání hladiny hormonu hladu ghrelinu. Závislost na sladkých limonádách brání funkci hormonů sytosti (plnosti), jako je například leptin.“ Všechno souvisí se vším a i zdánlivě odlišné věci mohou způsobit, že žijete nezdravě.

S „falešnou sladkostí“ si neumíme poradit

Jillian Michaelsová za jednu z hrozeb označuje „zpracované potraviny“, tedy ty, ke kterým výrobci přidali chemikálie, aby déle vydržely, lépe vypadaly, byly jemnější, barevnější, chutnější… Opakem jsou tzv. „celé potraviny“, které definuje zjednodušeně jako ty, které „měly matku nebo vyrostly v zemi“. Je jasné, na jaké straně stojí náhradní sladidla. V čem ale podle Michaelsové tkví jejich škodlivost?

Náš organizmus si bez problémů dokáže poradit s celými potravinami, ty zná, jsou přírodní a „přátelské“. Rozpozná v nich tuk, cukr, bílkoviny. Ale zpracované potraviny, jako jsou i sladidla, jsou pro naše tělo cizí hmotou. Jak náš organizmus vyhodnotí informaci o seznamu chemických sloučenin, které jsme právě zkonzumovali? Neví si s nimi rady, a proto zareaguje tak, jak uzná za vhodné (což nemusí být správné – ani naše tělo není neomylný stroj). Vzpomeňte si na vaše rozpačité zkoušení z chemie na střední škole – byli jste zasypáni vzorci, rovnicemi a otázkami, které jste slyšeli snad poprvé v životě? Přesně tak se podle Jillian Michaelsové cítí váš organizmus. Zmateně.

Ačkoliv sladidla jíme ve snaze jíst „zdravěji“, způsobujeme v našem těle ještě větší chaos, než kdybychom místo sladidla konzumovali běžný cukr. „Když za běžných okolností jíme cukry, naše tělo registruje sladkost a pochopí, že velmi sladké věci znamenají hodně kalorií. Ovšem když opakovaně pijeme limonády s umělými sladidly, tělo tuto rozpoznávací schopnost ztratí,“ uvádí trenérka. „Když si příště dáte něco sladkého, nerozpozná, kolik to má kalorií, takže se přejíte.“ Náš organizmus navíc zapomíná. Takže pokud budeme tělo zásobovat umělými sladidly, které nás budou uspokojovat svojí „falešnou sladkostí“, lze očekávat, že až si dáme něco opravdu sladkého, ať už se bude jednat o koblihu, kynutý koláč nebo čokoládový dort, naše tělo nepozná rozdíl a nenastartuje proces spalování kalorií, protože si sladkost spojí s nulovým obsahem kalorií.

Přečtěte si: 10 mýtů o tloustnutí: Po light potravinách zhubnete

Umělá sladidla nás neodnaučí jíst sladké

Jistě se mezi námi najde určitá skupina lidí, kteří volí sladidla s tím vědomím, že si raději osladí cukrem něco jiného. Jinak řečeno – když si kávu nebo čaj osladím sladidlem, mohu si dát zákusek, protože jsem ušetřil cukr z nápoje. Když si dám „odlehčenou“ verzi oblíbené limonády, mohu si dopřát kaloričtější večeři… Je to váš případ? Asi vás po přečtení řádků výše napadne, že to není ideální cesta.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že pokud se rozhodneme začít nový den a třeba i „nový život“ zdravě, měli bychom omezit naši chuť na sladké. Jak už bylo řečeno, sacharidy obsahují i základní potraviny, které běžně jíme. Je tedy vhodné odstranit ty, které jsou „navíc“ – sladkosti a cukrovinky. Bohužel právě ty nás uspokojují svou sladkou chutí. Pokud je ale budeme nahrazovat potravinami, které obsahují místo cukru sladidla, chuti na sladké se nezbavíme. Stále budeme sladké potřebovat ve stejné míře, a to je dalším častým kamenem úrazu. Když si k tomu přidáme výše zmíněnou reakci našeho těla na sladidla – tedy postupnou otupělost vůči sladké chuti – ocitáme se v začarovaném kruhu „falešné sladkosti“ a hormonálního zmatku.

Čtěte dále: Anna Strunecká: Jak přežít dobu jedovou
13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 10. 2014 15:56