Rodiče mají zkreslenou představu o tom, co je normální jídlo

Autor: Isifa.cz

Vidíme třetí generaci rodin, kde je patologie ve vztahu k jídlu, říkají lékaři. Na děti mají neblahý vliv představy takto postižených rodičů. Jsme zahlceni návody, jak jíst super zdravě – až je to nezdravé.

Jídlo je jednou ze tří základních potřeb novorozence, jenže často se stává, že rodiče je vnímají jako potřebu jedinou. Potřebu spánku a především komunikace nahrazují jídlem, zejména pak úzkostné maminky, nebo ty, které špatně rozlišují potřeby dítěte. „Na každou nepohodu, na každý pláč reagují tím, že dítě krmí. To vytváří patologickou vazbu, kdy dítě do budoucna každý stres a každou nepohodu řeší jídlem,“ popisuje možný vznik potíží ve vztahu k jídlu Petra Uhlíková, vedoucí lékařka Denního stacionáře pro adolescenty Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Dítě objevuje svět ústy, vše strčí do pusy. Experimentuje, přichází i období kousání, nejprve kouše toho, koho má rádo, zhruba po jednom roce věku už kouše spíše z důvodu nevychovanosti či agrese.

Dále, v období negativismu, od osmnácti měsíců někdy až do předškolního věku, dítě testuje své okolí. Často odmítá vše, i to, co ve skutečnosti chce, a to včetně jídla. Zkouší, co může.

Rodiče nevědí, co je normální jídlo

Rodiče mají velmi často pocit, že jejich dítě má problémy s jídlem. Podle Petry Uhlíkové se to týká až čtvrtiny dětí do šesti měsíců věku a z pohledu rodičů tento problém přetrvává ještě u pětiny dětí čtyřletých. „Je to ale mnohdy jen úzkost rodičů, děti jedí úplně normálně. Rodiče nemají dostatečnou jistotu, jak má vypadat stravovací režim,“ říká lékařka. „Samozřejmě existují děti, které nějaký problém skutečně mají, například děti nedonošené,“ upozorňuje.

Základní životní postoje včetně toho, jak zacházíme s jídlem, se přitom vytvářejí v časném věku do pěti let. Hlavní podíl na tom má rodina a hodnoty, které dítěti ukazuje. „Většina populace se však domnívá, že zdravé je držet dietu. To rozhodně není styl, který bychom doporučovali,“ říká Petra Uhlíková.

Poruchy příjmu potravy v dětském věku

  • Infantilní ruminační porucha
    Žvýkání a znovupolykání s pocity libosti, ubývání na váze
  • Infantilní mentální anorexie
    Do 3 let – porucha separace – úzkost matky se přenáší na dítě
  • Emoční porucha spojená s odmítáním jídla
    Je porucha nálady, vyhýbaní se jídlu
  • Syndrom pervazivního odmítání
    U dívek 8–14 let, možná forma posttraumatické poruchy
  • Nepřiměřená vybíravost v jídle
    Podobné pervazivní poruše
  • Pika
    Pojídání nejedlých látek déle než 1 měsíc, nepřijatelné z hlediska mentální úrovně a kultury
  • Syndrom nočního ujídání (upíjení)
    Porucha spánku
    Dítě vyžaduje při nočním probuzení z naučeného pocitu hladu množství tekutiny (nad 350 ml)
  • Syndrom vybíravosti v jídle
    Výběr jídel omezený, ale množství jídla dostatečné, děti nezaostávají ve vývoji
    Nemají další příznaky PPP, jako je zaujetí postavou, vzhledem, váhou
    Většinou se spontánně vyřeší v adolescenci
    Okolo rigidních jídelních vzorců dítěte mohou vznikat konflikty v rodině
  • Fobie z nových jídel
    Rigidní jídelní vzorce – často obsedantně kompulzivní porucha, autismus
  • Posttraumatická porucha krmení (psychogenní dysfagie)
    Odmítání jídla po traumatickém zážitku (zvracení) nebo po gastroskopickém vyšetření
    Obava z jídla samotného (udušení, zvracení), ne z jeho následků

Nejznámější poruchy příjmu potravy (PPP) jsou mentální anorexie a bulimie. U dětí je obtížná diagnostika onemocnění, neumí vyjádřit své pocity. „Je pro ně obtížné vyjádřit nespokojenost s vlastním tělem i další emoce,“ říká lékařka. Mnohdy se stagnující vývoj projeví až po čase, dítě se nedostatečně stravuje a nikdo si toho dlouhou dobu nevšimne. Na druhou stranu se na lékaře obracejí rodiče s tím, že jejich dítě „nic nejí“. „Někdy se ukáže, že jde jen o selektivní výběr a vydírání rodičů,“ popisuje Petra Uhlíková.

Pět procent případů poruch příjmů potravy má začátek již před dvanáctým rokem věku.

Nejde jen o stagnující vývoj, hrozí celoživotní následky, u adolescentů byl také zjištěn vztah mezi poruchami příjmu potravy a závažnějšími formami sebepoškozování:

Poruchy příjmu potravy a sebepoškozování

  • U závažnějšího sebepoškozování PPP u 65 %
  • U mírnějšího sebepoškozování PPP u 35 %
  • 33–39 % pacientek s bulimií má v anamnéze sebepoškozování
  • 2 % PPP suicidují (pokusy o sebevraždu)

Léčba u dětí patří do rukou odborníka. Má být vždy komplexní, ale současně individualizovaná podle věku a stupně onemocnění, typu osobnosti a potřeb rodiny. Je nutné navázat vztah a pracovat i s rodiči dítěte.

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 4. 2015 9:14