Odstraňte pšenici – a máte po problému

Nová provokativní kniha o pšenici a jejím destruktivním vlivu na naše zdraví přináší někdy překvapivá, pro mnohé až šokující tvrzení.

Pšenice víc než kterákoli jiná potravina (včetně cukru, tuku a solí) je pevně vetkána do evropského a amerického způsobu stravování. Potraviny z pšenice, ať zčásti nebo úplně, se dnes běžně konzumují k snídani, obědu, svačině i večeři. Dominuje stravě v tolika ohledech, že se zdá být pro současný životní styl naprosto nepostradatelná, zcela ovládla náš jídelníček a najdeme ji prakticky ve všem.

Chleba je hlavní potravinou téměř všude na světě, a když nám někdo utrhuje chleba od pusy, znamená to, že nás chce připravit o základní životní potřebu. Díky tomu také zažívá pšenice setá jako plodina rozmach, jaký nemá v historii obdoby, o čemž svědčí obrovské plochy zemědělské půdy oseté jejím zrnem. Patří mezi nejvíce spotřebovávané obilniny na zemi a představuje dvacet procent všech zkonzumovaných kalorií. Také o jejím finančním úspěchu nemůže být sporu. Ale proč se tahle zdánlivě neškodná rostlina, která uživila nesčetné generace lidí, najednou obrátila proti nám? 

  • „Zavedení zemědělství, jež bylo údajně rozhodujícím krokem k lepšímu životu, znamenalo v mnoha ohledech katastrofu, ze které jsme se nikdy nevzpamatovali.“

Jared Diamond, profesor na Kalifornské univerzitě v Los Angeles

Zemědělské inženýrství a pšenice 21. století

Především proto, že to není tatáž pšenice, kterou pěstovali a poté mleli naši předci pro svůj každodenní chléb vezdejší. Pšenice se během staletí vyvíjela pozvolným, přirozeným způsobem. Během devatenáctého a na začátku dvacátého století se měnila jen málo, tak jako ostatně ve staletích dřívějších. Mletí obilí se v minulém století poněkud zmechanizovalo a na trh se dostávalo více mouky jemnější kvality, ale její základní složení zůstávalo stále stejné.

V posledních padesáti letech však prošla tato plodina v rukou zemědělských inženýrů a biologů dramatickou proměnou. Pšeničné odrůdy byly podrobovány hybridizaci, křížení a především genetickým manipulacím (vnesení a zabudování určitého druhu organismu do genomu jiného druhu) s cílem zvýšit výnosy z hektaru zemědělské půdy (průměrný výnos je dnes v hospodářsky vyspělých zemích až desetkrát vyšší než před stoletím), snížit výrobní náklady a zajistit masovou produkci za všech okolností.

Za celou tu dobu se nikdo nahlas nezeptal, zda jsou prováděné transformace slučitelné s lidským zdravím. Přitom je genetická manipulace potravinových plodin stále primitivní vědou, se všemi nezamýšlenými dopady jak na samotnou rostlinu, tak na živočichy včetně člověka, kteří je konzumují. Představa, že by tato základní potravina, tak pevná a zakořeněná součást lidského života, mohla být pro nás škodlivá, je mírně řečeno znepokojivá a odporuje zažitým názorům dnešní kultury na pšenici a chléb. Bohužel, dosud neškodná obilnina se proměnila v nutričně ochuzenou, ale jinak všudypřítomnou ingredienci, která například zvedá krevní cukr ještě drastičtěji než běžný stolní cukr a vyvolává závislost, kdy se jako na tobogánu střídají cykly hladu, přejídání a únavy.

Čtěte téma: Jsou sacharidy zabijákem zdraví?

Život bez pšenice

Americký preventivní kardiolog William R. Davis, který dlouhodobě propaguje život bez pšenice (v jeho spíži prý nenajdeme žádné buchty, obyčejné rohlíky či bagety) a často na toto téma přispívá do odborných i populárních periodik, dokončil a v roce 2011 vydal svoje první knižní dílo Život bez pšenice, jehož překlad (Jan Kozák) s podtitulem Praktický a provokativní návod, jak zhubnout a uzdravit se vydalo nakladatelství JOTA (Brno 2013).

Někdy překvapivý, pro mnohé až šokující text, je přehledně rozdělen do tří částí (Pšenice: nezdravá celozrnná obilnina; Pšenice a její destruktivní vliv na zdraví od hlavy až k patě; Rozlučte se s pšenicí) a třinácti kapitol (např. Zapomeňte na babiččiny koláčky: stvoření moderní pšenice; Začíná vám růst pšeničné břicho: spojitost mezi pšenicí a obezitou; Národ diabetiků: rezistence na pšenici a inzulín; Kapka kyseliny: pšenice jako bořitelka pH; Šedé zákaly, vrásky a „vdovské hrby“: pšenice a stárnutí; Mé částice jsou větší než tvoje: pšenice a nemoci srdce; Všechno to máte v hlavě: pšenice a mozek; Koblihová tvář: destruktivní účinky pšenice na kůži; Sbohem, pšenko: začněte žít zdravý, lahodný, bezpšeničný život).

Čtěte dále: Seriál 10 největších mýtů o tloustnutí

Autor si především „posvítil“ na tloustnutí a hromadění tuku v některých tělesných partiích (nevzhledné pšeničné břicho, ohromný zadek, potupná mužská prsa) a také na celou řadu dalších nepříznivých účinků pšenice na lidské zdraví od cukrovky přes srdeční choroby až po imunologické a neurologické poruchy, jako je celiakie (těžká porucha zažívání vyvolaná pšeničným lepkem), revmatická artritida a demence. Předkládá přesvědčivé argumenty pro úplné odstranění pšeničných výrobků z našeho stravování, spolu s doporučeními, jak si tento přechod usnadnit a nesklouznout zase zpátky k dřívějším návykům. 

Ihned po svém prvním vydání se kniha stala bestsellerem v USA a Kanadě a dosud patří k nejprodávanějším titulům o zdravém životním stylu. Její překlad určitě zaujme také české čtenáře; nejen ty, kteří trpí celiakií a dalšími metabolickými potížemi, ale všechny, kdo se snaží zhubnout a žít zdravě. Eliminace pšenice není neproveditelný úkol. Vyžaduje však trochu tvořivosti v kuchyni, neboť mnoho našich osvědčených a v rodině oblíbených jídel se teď ocitne na zakázaném seznamu.

  • „Jediný způsob, jak si uchovat zdraví, je jíst, co nechceš, pít, co nemáš rád a dělat, co se ti nelíbí.“

Mark Twain, americký spisovatel a žurnalista

Překonané „jídlofobie“

Rada „jezte více zdravých celozrnných obilnin“ by podle autora měla zaujmout své místo na smetišti dějin vedle dalších bludů, jako je náhrada nasycených tuků hydrogenovanými a vícenenasycenými mastnými kyselinami, nahrazování másla margarinem a cukru kukuřičným či jiným sirupem s vysokým obsahem fruktózy. Také „tukofobie“ nás odstavila od potravin jako vejce, svíčková a vepřové maso, protože obsahují již zmíněné nasycené tuky. Ty byly označeny za skrytého původce srdečního infarktu a mozkové mrtvice, což bylo nejnovějšími studiemi vyvráceno.

  • „Tlustí lidé žijí kratší dobu, ale jedí déle.“

Stanislaw Jerzy Lec, polský básník, satirik a aforista

Tyto a další pomýlené nutriční rady na dlouhou dobu zmátly, zavedly na scestí a „vykrmily“ již několik generací. Poznatky z výzkumu a empirická zjištění doplňují skutečné příběhy mužů a žen, kteří podle plánu doktora Davise vysadili z jídelníčku pšeničné výrobky a již po několika týdnech na vlastní kůži zažili obrovské pozitivní změny ve svém životě. Na závěr knihy jsou vedle obsáhlého přehledu použité a doporučené literatury pro další hlubší studium této problematiky zařazeny dvě přílohy: A. Hledání pšenky na všech nepatřičných místech a B. Zdravé recepty na zhubnutí v pase.

Suma sumárum: Odstraňte pšenici a odstraníte problém.

Více také: Wheatbellyblog.com

Čtěte dále: Nic není tak pomíjivé jako doporučení, co jíst
22 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 3. 2014 21:15