Novinky v léčbě cukrovky: Škodí umělá sladidla?

Autor: Isifa.cz

Diabetes, lidově cukrovka, je dnes spolu s nadváhou ve vyspělém světě asi nejrozšířenější civilizační chorobou. Nové výzkumy ukazují, jak by se mohla zlepšit diagnostika, léčba i prevence.

Práce vědců odhalují pozitivní vliv mléčných tuků. Jaká je role umělých sladidel? A jak často platí, že člověk za chorobu nemůže, neb ji „má v genech“?

Epidemie diabetu

Počet diabetiků v naší populaci dlouhodobě stoupá. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR se v roce 2010 léčilo v Česku více než 800 000 diabetiků. V porovnání s rokem 2009 to bylo zhruba o 20 000 osob více. V roce 2012 došlo k nárůstu na více než 841 000 pacientů. Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu nemocných se o cukrovce mluví jako o epidemii 21. století.

V řadě případů se u diabetu jedná hlavně o následek blahobytného životního stylu. I když to tedy nemusí zafungovat jako stoprocentní útěcha, podobně jako u prokouřených plic či propitých jater si člověk často může říct – no jo, ale aspoň jsem si užil. Ještě lepší samozřejmě je si nejen užít, ale i ve zdraví přežít. Co se v poslední době zjistilo o diabetu a co z toho vyplývá pro již nemocné i ty, jimž choroba teprve hrozí?

Podobně jako u novinek z oblasti elektronických cigaret (Názory na elektronické cigarety se nesbližují) nám i nyní bude průvodcem především portál MedicalXpress.com informující o novinkách ve zdravotnických výzkumech.

Pozdní diagnóza cukrovky

Na University of Manchester a londýnské King's College přišli pravděpodobně s nejdůležitější novinkou. V časopisu PLOS ONE tvrdí, že diabetes bývá obvykle diagnostikován se zpožděním – zvýšený obsah glukózy v krvi se objevuje až při rozvoji onemocnění. Kvůli pozdní diagnóze se s léčbou může začít pozdě, když už došlo k poškození cév (zejména v mozku, očích a ledvinách) i srdce. Ještě před zvýšením koncentrace glukózy se mění profil tukových metabolitů v krvi, jako indikátor mohou sloužit i určité aminokyseliny či hladina vitamínu D. Léčba by měla začít už v tuto chvíli.

(I když laicky se zdá, že člověka samotného by často mohlo napadnout, že je, nebo brzy bude, diabetik, a to i bez formální diagnózy. Prevence a léčba v počátcích choroby se od sebe zase tolik neliší. Nakolik je to, kde uděláme hranici a řekneme „právě zde začíná diabetes“, klíčové? Ostatně i v původním textu se používají vedle sebe termíny „diabetes“ a „pre-diabetes“.)

Prevence diabetu? Denně mléčné výrobky

PrůzkumQuébec Research CenterLaval University studoval na pacientech ve francouzské Kanadě vývoj metabolických faktorů, které souvisejí se vznikem diabetu – konkrétně se sledoval krevní tlak, množství glukózy v plazmě a profil krevních lipidů. Tyto faktory se ukázaly být významně propojeny s množstvím kyseliny transpalmitoolejové. Organismus sám si tuto látku nedokáže syntetizovat. Protože je obsažena především v mléčných produktech, má z toho vyplývat blahodárnost denní konzumace mléčných výrobků (a jde o mastnou kyselinu, takže je obsažena v „nezdravém“ tuku).

Pozitivní vliv konzumace velkého množství mléčných výrobků jako prevenci diabetu prokázal i výzkumLund University Diabetes Center ve švédském Malmö. Závěry opět tvrdí: nahrazovat např. sádlo rostlinnými oleji – ano, plošné vysazení živočišných tuků – ne. Nízkotučné mléčné výrobky jako prevence prakticky nefungují. Ba dokonce (opět: z hlediska rizika diabetu) ani neplatí, že by červené libové maso bylo lepší než tučné.

Nahrazení cukru umělými sladidly může stav zhoršit

Výzkumníci z Weizmannova Institutu sice souhlasí s tím, že příjem sacharózy přispívá ke vzniku diabetu i zhoršování onemocnění, v časopisu Nature ale tvrdí, že nahrazení cukru umělými sladidly může situaci paradoxně i zhoršit. Testovala se tři různá umělá sladidla (bohužel nekonkretizováno, jednotlivé látky se přitom od sebe výrazně liší), výzkum probíhal u myší i u lidí. Metodika byla docela komplikovaná, nicméně závěr má být následující: Když cukr nahradíme umělými sladidly, můžeme tím změnit střevní mikroflóru. Nekalorická umělá sladidla se prakticky neabsorbují a dostanou se ke střevním bakteriím. Některým se to líbí, jiným ne, výsledkem jsou bakterie, které pak vyvolávají neschopnost organismu zpracovat větší množství glukózy. Funguje to dokonce i tak, že stačí takovou kulturu vytvořit a pak jí dosud zdravou myš nakazit – v tomto smyslu může být tedy i diabetes dokonce „bakteriálního původu“.

Zajímavé je, že zatímco u myší tento mechanismus běžel prakticky stoprocentně, lidé se rozdělili na dvě výrazné skupiny, kdy jedné umělá sladidla střevní mikroflóru neměnila. Autoři výzkumu volají po personalizované medicíně, člověk by jistě chtěl vědět, do které z obou skupin patří.

Injekce, nebo inzulínová pumpa?

V tomto článku se diabetem vesměs myslí jeho „2. typ“, tedy varianta nevyžadující podávání inzulínu, což je více než 90 % případů onemocnění. Někteří nemocní, ti 1. typu, jsou na tom ještě hůře a musí tělu dodávat inzulín. Studie prezentovaná na posledním výročním zasedání Evropské asociace pro studium diabetu ukázala, že lepší je nespoléhat na nemocného a celý proces automatizovat. Lidé užívající namísto injekcí inzulínovou pumpu měli o 29 % menší mortalitu a speciálně o 43 % menší pravděpodobnost, že je zabije kardiovaskulární onemocnění. Data jsou poměrně silná, protože 18 000 pacientů bylo sledováno po dobu sedmi let.

Zde se nabízí praktická otázka: Může u nás nemocný pumpu vyžadovat? Uvádí se, že pumpa je oproti injekcím mnohem dražší, má také i své nevýhody (wikipedia.org). Mimochodem, není pravda, že by pumpa měřila hladinu glukózy a podle toho řídila dávkování, což se někdy tvrdí. Nicméně tím, že na rozdíl od injekcí uvolňuje inzulin kontinuálně, se více blíží tomu, jak sekrece inzulinu funguje u zdravého člověka. Indikace pro léčbu inzulínovou pumpou u VZP viz zde: www.medatron.cz.

Koho ohrožuje cukrovka

Diabetes nemusí být zdaleka jen následkem nezdravého životního stylu. S chorobou se to má podobně jako s nádorovými či neurodegenerativními onemocněními – pravděpodobnost roste s věkem. I bez ohledu na životní styl se proto výskyt diabetu v populaci zvyšuje prostě proto, že roste průměrný věk.

widgety

Výzkumníci na švédském Karolinska Institutet nyní objevili jeden z mechanismů, jak k tomu dochází. Příčinou diabetu 1. typu je pokles schopnosti buněk slinivky břišní vylučovat inzulín. Obvykle proto, že tyto buňky ničí vlastní imunitní systém (diabates 1. typu se řadí mezi autoimunitní poruchy), tyto buňky stejně jako zbytek organismu ale také prostě stárnou; novým zjištěním má být fakt, že jejich problémy zřejmě souvisejí s poškozením mitochondrií a metabolismu vápníku. Odtud by se mohly odvíjet i metody budoucí prevence.

A nakonec, Amit MajithiaHarvard Medical School identifikoval i devět mutací, které výrazně zvyšují riziko vzniku diabetu 2. typu. Podle článku publikovaného v Proceedings of the National Academy of Sciences mají zvyšovat riziko vzniku diabetu 2. typu až o 700 %. Mutace se vyskytují asi u jednoho člověka z tisíce, z čehož, zdá se, vyplývá, že skoro 1 % populace má zaděláno na vážný problém, aniž se musejí přežírat, opíjet a tloustnout na kanapi; když si vezmeme rozšíření diabetu v populaci, pak nárůst pravděpodobnosti o 700 % znamená téměř jistotu. Otázkou, jako vždy v podobných případech, samozřejmě zůstává, co se s tím dá dělat a zda to člověk chce vůbec vědět…

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 7. 2015 10:26