Nejvystresovanější národ světa

Autor: Isifa.cz

Američané jsou vystresovaní a na vině je z velké míry nerovnováha mezi pracovním a soukromým životem, domnívá se americká psycholožka. Co s tím může dělat jedinec a co společnost?

V předchozích dílech seriálu Pravda o „americkém snu“: vystresovaní, nemocní a tlustí  jsme ukázali, jak může vystresovaný člověk přibývat na váze více než ten, kdo je v pohodě, i když oba konzumují stejné množství kalorií. Objevili jsme, jak tuk, získaný stresem, je jedovatější než normální tuk, který se usazuje v oblasti břicha, kde negativně působí na naše hlavní orgány. A rovněž jsme dokázali, že Američané jsou více vystresovaní a méně šťastní, než jejich protějšky v jiných zemích, i že možnou příčinou je nerovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Jaké je řešení?

Osobní odpověď: Pomozte tělu bojovat se stresem

Vybudujte si svoji meditační techniku. Bylo prokázáno, že tato jednoduchá pomůcka může dramaticky změnit váš život a způsob, jakým budete reagovat se stresory. Tato „relaxační odpověď“ je opakem fyziologické a psychologické reakce, jíž je obvykle boj nebo útěk. Relaxační odpověď je vyvolána v okamžiku, kdy se jedinec se zaměří na nějaké slovo, zvuk, frázi, opakující se modlitbu nebo pohyb, a ignoruje všední rušivé myšlenky. Je to krátký únik ze stresu a strachu ve vaší hlavě a je jen na vás, jak dlouho a jak často se chcete tomuto úniku věnovat. Herbert Benson, profesor medicíny na Harvardu, nabízí detailní návod, jak se tuto techniku naučit (v angličtině www.relaxationresponse.org/steps), česky zde Kroky k vyvolání Relaxační odpovědi.

Řada studií již dokázala, že tato jednoduchá meditační technika má zásadní vliv na zlepšení zdravotních ukazatelů. Studie z roku 2013 detailně představila mechanismus fungování  Relaxační odpovědi. Výzkumníci zkoumali genetické změny ve skupince jedinců, kteří se technice věnovali, a po osmi týdnech tréninku byla změna obrovská.

Relaxační odpověď výrazně zvyšuje expresi genů spojených s energetickým metabolismem a vylučováním inzulinu a zároveň snižuje expresi genů spojených s nezdravou nebo stresovou reakcí organismu. Tyto změny se projeví již přímo v buňkách těla a ovlivní činnost mitochondrií, jež jsou hnací silou buněčné energie. Relaxační odpověď tedy pomáhá získat mitochondriální odolnost nebo rezervní kapacity, díky nimž pak lépe odoláváme životnímu stresu.

Společenská odpověď: Potřebujeme radikální změny

Podívejte se sami na sebe a na své zápasy v aktuálním sociálním kontextu. Jak čísla jasně ukazují, nejste se svými problémy sami a nejste jediný, kdo bojuje o zlepšení svého zdraví a o ustálení života v rozumných kolejích. Váš život je sociologickým fenoménem, výsledkem obrovských společenských změn, ke kterým došlo během posledních čtyř desetiletí. Starosti, kterým čelíte, nejsou vaším osobním selháním. Dostihnou vás všude, i u vás doma a dokonce i ve vašem těle.

Samozřejmě můžete poznamenat, že k tomu, aby se váš stres snížil, zde pořád existuje možnost poslat ženy zpět domů starat se o rodinu a domácnost. Není však pravděpodobné, že by to bylo řešení. Tam už jsme jednou byli. Naše ženy zůstávaly doma, pletly, pekly chleba a žily jednoduchý život. Nic netrvá věčně. Ženy měly chuť opustit domov, vydělávat peníze, být úspěšné a bojovat o své místo na společenském žebříčku, Tohoto džina už nemůžeme zavřít zpátky do lahve. Možná to funguje chvíli, kdy jsou děti malé, ale rozhodně ne potom, co opustí domov. Zoufale se snažíme vrátit zpět do pracovního procesu, ale již to nikdy nebude jako dřív, protože jsme matkami, a to už napořád.

Pokud chceme zase ovládat své životy, potřebujeme pět radikálních změn:

1. Změnit své myšlení

Zbavte se názoru, že život je hra, kde vítěz bere všechno nebo kde lidé musí soupeřit o pouze omezené zdroje, aby přežili. Nebo že úspěch se měří tím, jak vysoko se nacházíte na společenském žebříčku. Pokud bychom měli shrnout rozdíly v postojích mezi Američany a Evropany, vypadalo by to asi takto: Američané věří, že život je boj o přežití, zatímco Evropané věří, život je zážitek, ze kterého se mají těšit. Pokud se na konci každého dne budete se těšit na dobu, kdy už nemusíte dělat to, čím jste strávili celý den, pak nežijete. Jen přežíváte, a to ještě stěží. Život nezačíná při odchodu do důchodu. Je tu celou dobu.

Důležitost tohoto bodu dobře vystihuje poselství z projevu Ananda Giridharadase na Třetí metrické konferenci: Peníze celé společnosti jsou spravovány vysoce postavenými finančníky. Tito lidé nemají problém pracovat sto hodin týdně, ale ignorují tak své rodiny a soukromý život. Soustředí se jen na sebe a svou kariéru, mají nulovou empatii a jsou natolik ve stresu, že přehlížejí základní lidské hodnoty. I proto se naše společnost dostala do finanční krize.

O, počkejte moment. Tam už jsme byli a všechno, co to přineslo, byl globální ekonomický propad, ze kterého se stále ještě otřepáváme.

2. Prosadit reformy na pracovišti

Četné studie ukazují, že stresující práce je hlavním zdrojem stresu u dospělých Američanů, a že tento stres se v několika posledních desetiletích prudce zvýšil (www.stress.org/workplace-stress). Pracovní stres je způsoben velmi malou kontrolou nad tím, co děláme, ale přitom velmi vysokou mírou zodpovědnosti na druhé straně. Velmi často je příčinou srdečního infarktu, hypertenze a dalších poruch.

Raději než budovat svou závislost a nepostradatelnost na pracovišti, které vám ubližuje, pokuste se prosadit změnu. Nenechte se zneužívat. Zatímco globalizace pracoviště je prezentována jako dobrá věc, pokud vás pošlou za dobře placenou prací za moře, měli byste vědět, že životní úroveň na většině míst bude daleko nižší, než je v Americe. Američané jsou tak sesazeni z vysokých pozic a ohodnoceni daleko méně, než by byli doma, ale jedině tak si mohou svou práci v rámci globalizace udržet. Je nám předestřeno, že americké produkty musejí být vyráběny levně, aby mohly konkurovat na globálním trhu, čemuž je těžké uvěřit, když naše platy a odměny jsou vlastně na vysoké úrovni.

3. Stanovit si cíle kariéry

Brian Reid na Today.com uvádí příklady. Profesor práv Joan Williams navrhl, aby lidé mohli pracovat na částečný úvazek, samozřejmě po přepočtu platu, ale se zachováním výhod a možností kariérního rozvoje. Nyní je práce na částečný úvazek považována za finanční katastrofu; pokud by vůbec kdy byl Williamsův plán uskutečněn, rodiče by mohli každý pracovat 25 hodin týdně a vydělat tolik peněz a užívat všechny výhody, jako ti, kdo pracují 50 hodin týdně, aniž by museli obětovat svůj rodinný život.

Ve filmu z roku 1980 Od devíti do pěti (Nine to five) Lilly Tomlin, Jane Fonda a Dolly Parton vychvalují výhody pružné pracovní doby. Tento filmový nápad můžeme my nyní žít, díky možnostem komunikace a práce z domova, již nám 21. století poskytuje. Nakonec se tedy zdá, že tento nápad, kdy dva partneři pracují na částečný úvazek a společně se starají o rodinu, nemusí být tak směšný.

4. Vnímat rodinu i jako zájem společnosti

Měli bychom opustit přesvědčení, že založení rodiny je soukromá záležitost, ne zájem společnosti. Srovnání evropských a amerických pracovišť ukazuje, že americké firmy bolestivě zaostávají za svými evropskými protějšky, pokud jde o mateřské a rodičovské dovolené. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsou evropské rodiny méně stresované než americké.

5. Zbavit se kacířských postojů (zaměstnavatelů i našich vlastních) k práci

Zaměstnavatelé by se neměli zbavovat uchazečů o zaměstnání, nebo stávajících zaměstnanců, kteří usilují o práci na zkrácený úvazek, nebo si berou regulérní volno na založení rodiny a osobní růst.Ne každý si může v současné hospodářské situaci dovolit jen tak vypnout a jít najednou jiným směrem. Životopis, který ukazuje bílá místa nebo vybočení z kariérního růstu kvůli výchově dětí, není vadný životopis. Není to ani důkaz toho, že člověk vzdává svou kariéru nebo ji nepovažuje za důležitou. Neznamená ani to, že se daná osoba nemůže vrátit zpátky tam, kde svou pracovní kariéru přerušila a že nikdy nedožene ty, kdo stále v tom „rychlíku“ sedí. Připravit své děti pro život je stejně důležité. Většina rodičů pozná až příliš pozdě, že vychovávání dětí nemá nic společného s babysittingem.

Děti do čtyř let věku jsou mnohem náročnější na výchovu a vysávají rodičovskou energii mnohem víc, než si kdokoli bezdětný dokáže vůbec představit. Ale stejně tak dávají svým rodičů obrovský pocit štěstí a uspokojení. Podívejme se na postoj ženy, která přerušila svou profesní kariéru na vrcholu tak, jak ji popsal New York Times: „I když sama jsem to neudělala a vím, že kvůli mé rozjeté profesní kariéře jsem možná měla více přemýšlet, jsem přesvědčena, že pro většinu matek je lepší pracovat, než uvíznout doma v izolaci. Mám jedno skryté tajemství… Mateřství udělalo z mé hvězdné kariéry něco naprosto triviálního. Poté, co jsem deset let pracovala, dostala jsem šanci na obrovský kariérní postup, jež byl podmíněn pětiletou smlouvou. Místo toho jsem zvolila zůstat doma se svými dětmi. A byla jsem svědkem života. Být mámou bylo pro mě daleko zajímavější než všechen čas na Harvardu, zajímavější než má hvězdná kariéra. Bylo to všezahrnující, vášnivé, jednoznačné a radostné.“

Nezní vám toto více jako život?

Volání milénia

Z místa, kde sedím, se zdá, že v našem miléniu žijeme všichni idejemi, které zpochybňují prvopočáteční stereotyp, že kariéra je převážně mužskou záležitostí. Nyní je konečně čas to pochopit správně. V první řadě to znamená najít si „rodinně přátelské“ zaměstnání, nebo lépe řečeno reformovat pracoviště rodinně nepřátelská. I jako vrcholoví manažeři byste měli dokázat opustit svůj pracovní stůl v přiměřenou dobu a vrátit se domů, ke své rodině a přátelům. Vrátit se do vašeho osobního života. Existuje spousta možností, jak si sami žít své životy tak, aby v nich bylo co nejméně stresu a co nejvíce radosti. Hlavním problémem současné americké civilizace, a nejen té, je vzít naše životy do vlastních rukou.

V pokračování seriálu se vrátíme k obezitě v souvislosti se stresem a podíváme se na americkou stravu.

Na základě práce a se svolením Denise Cummins volně přeložila Kristina Vacková, zdroj: www.psychologytoday.com