Na přebytek bílkovin nemáme játra ani ledviny

Zastánci paleodiety mnohdy argumentují evolucí. Můžeme se nějak poučit na základě nových výsledků o stravě neandrtálců?

Paleodieta nebyla ve vědeckém světě nikdy zrovna populární (více v článku Které diety jsou podle lékařů nebezpečné?). Nakonec ani data nenasvědčují její prospěšnosti; narážíme spíš na potřebu vysvětlit, co přesně je tak zdravého na stravě středomořské. Jistěže data lze interpretovat různě, včetně toho, že různé stravovací návyky jsou prospěšné relativně, tj. vzhledem k životnímu stylu, klimatu, genům… což je do značné míry určitě pravda, ale argument pro paleodietu (jistě – ani žádnou jinou verzi životního stylu) to nepředstavuje.

Z poslední doby vyšla paleodieta (nebo verze ji připomínající) negativně třeba i s ohledem na hubnutí. Strava chudá na škroby, v níž je dostatek či nadbytek tuků a bílkovin, nepředstavuje ani způsob, jak shodit přebytečná kila, ani nefunguje jako prostředek prevence či léčby diabetu. Po paleodietě se tloustne, říkají nyní dokonce australští vědci.

Zajímavé v této souvislosti mohou být poslední výzkumy, jak opravdu vypadala strava lidí před vznikem zemědělství.

Co skutečně jedli neandrtálci?

Studie z Tel Aviv University, publikovaná v American Journal of Physical Anthropology, se zaměřila na neandrtálce. Jejich výživa připomínala paleodietu v dost radikální formě, kdy jako zdroj energie fungovaly hlavně bílkoviny. Dokonce i tuky se konzumovaly jen v omezené míře (vyhublá kořist během zimy apod.) a sacharidy skoro vůbec nebo jen sezónně.

Neandrtálci se sice s Homo sapiens příležitostně křížili, nicméně anatomicky se od moderního člověka asi celkem výrazně odlišovali, a to i když pomineme starší rekonstrukce. Mnohé z těchto odlišností nejsou náhodné ani nejde jen o samotnou adaptaci na nižší teploty, ale i na stravování, alespoň to tvrdí nová studie. Zavalitější postava neandrtálců se širší pánví a hrudníkem má souviset s tím, že měli obří játra, v nichž dochází k metabolismu bílkovin. Rozklad bílkovin na energii je metabolicky mnohem náročnější než jednoduchý rozklad cukrů, navíc zde vznikají pro organismus toxické vedlejší produkty. Metabolismus dusíkatých látek končí močovinou, což u neandrtálců znamenalo také masivnější ledviny a vůbec celou vylučovací soustavu včetně žlučníku a močového měchýře. Potřebě vyloučit co nejvíc močoviny odpovídala asi i nutnost pít velké množství vody.

„Masná“ dieta Eskymáků

Moderní lidé ale takhle fungovat nedokážou, ani Eskymáci ne. Bílkoviny jsou nezbytné jako zdroj esenciálních aminokyselin, nicméně jako zdroj energie hrají pouze minoritní význam (10–15 %), nad třicet procent se to už stává vysloveně nezdravé.

„Masná“ dieta Eskymáků měla s tou neandrtálskou společné malé množství sacharidů, ale jedli více tuků. Neandrtálci na rozdíl od nás ale k tomu byli alespoň nějak adaptováni, však v Evropě na okraji ledu během střídání ledových a meziledových dob přežívali statisíce let. (Ovšem opravdu spíše živořili, vždy s nízkou hustotou populace, z toho vyplývajícími negativními důsledky křížení mezi příbuznými atd. Podle některých názorů v době příchodu Homo sapiens z Afriky už vymírali.)

My k „paleodietě“ obecně zdaleka tak disponovaní nejsme. Možná by se individuální dispozice daly zjistit, kdyby si člověk nechal nějak změřit velikost výše zmíněných vnitřních orgánů? Jak zmiňují autoři uvedeného výzkumu, úplně stejné pravidlo platí i pro šelmy, ty také mají oproti býložravcům velká játra a ledviny. Plus by ovšem bylo třeba vzít do úvahy, jak tučné maso si v rámci paleodiety chceme naordinovat.

Přizpůsob se, přežiješ

Jiný aktuální výzkum z Senckenberg Center for Human Evolution and Palaeoenvironment z Tübingenu, publikovaný v Quaternary International a Journal of Human Evolution (Phys.org), analyzuje podrobněji přímo stravu neandrtálců. Podle výsledků na základě izotopové analýzy kosterních pozůstatků jedli neandrtálci (respektive – neandrtálci v dnešní Belgii před nějakými 40 000 lety) především velké býložravce, mamuty a nosorožce, i když z asi dvaceti procent i rostlinnou potravu. V mnohem menší míře už třeba jeleny nebo divoké koně, jednalo se tedy o značně specializované lovce. (Přitom nešlo o to, že by tato kořist nebyla k dispozici, spíše o vymezení rolí – sousední hyeny, vlci apod. se tehdy zase specializovali jinak.)

Obecně i jiné výzkumy ukazují, že v době, kdy Homo sapiens a neandrtálci žili v Evropě cca vedle sebe v přibližně stejných ekologických podmínkách, se jejich styl života lišil. Homo sapiens mnohem pestřeji využívali svůj areál, neandrtálci byli specializovaní lovci několika typů kořisti. (Samozřejmě opět relativně: neandrtálci na banánových plantážích by se téměř jistě živili banány, to ale i psovité šelmy.) Nejspíš to souviselo i s tím, že neovládali určité technologie a asi se lišilo i jejich sociální uspořádání. Zkrátka: přežili Homo sapiens se svým oportunismem.

Paleodieta – spíš pro neandrtálce než pro Homo sapiens

Co z toho vyplývá pro nás, tedy z hlediska stravování? V první řadě to, že při omezení sacharidů dál závisí na tom, jak se namixují tuky a bílkoviny, živit se převážně kuřaty, prasaty nebo lososy není totéž (bez ohledu na etický aspekt).

Možná by se dalo dovozovat, že to, co se označuje jako paleodieta, se hodí spíše pro neandrtálce než Homo sapiens, a i to s výhradou, že z řady důvodů stejně spíše živořili (což ale může být dáno třeba i tím, že si příslušné potravy dokázali opatřit málo).

Pravda je, alespoň podle současných výzkumů, i to, že při křížení předků dnešních Evropanů/Euroameričanů s neandrtálci jsme podle všeho získali některé jejich geny, a to třeba včetně genů souvisejících s imunitou nebo metabolismem tuků (Výsledky Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v Lipsku, Phys.org). Ale na obhajobu paleodiety je to dost málo.

23 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 4. 2016 8:14