Celé jídlo je víc než součet jeho částí

Autor: Isifa.cz

Lidstvo je posedlé konkrétními živinami. Je ten tuk dobrý, nebo špatný? Je cukr skutečným zlem? Kolik sodíku je už příliš? Musím do sebe dostat víc bílkovin? Jenže strava není úloha z počtů.

Složky stravy nelze jen tak jednoduše posčítat, to není nic nového. Ale přiznejme si, držíme se toho? Musíme si připomenout, že potraviny byly navrženy tak, aby dávaly našemu tělo přesně tolik paliva, kolik potřebuje. Nicméně už víme, že v reálném životě je prakticky nemožné dostat do našeho těla všechny živiny jen z potravy v takovém množství, jaké potřebujeme (příkladem je třeba vitamin D, k tématu: Po deštivém létě nám všem chybí vitamín D. Jak ho dodat?).

Vše souvisí se vším

Pokud věci interpretujeme mylně, pak můžeme tvrdit, že doplněk vápníku, doplněk vitaminu C nebo proteinový prášek budou mít stejnou výživnou hodnotu, jako když vypijeme sklenici mléka, sníme pomeranč nebo si dáme filet z lososa. Co věda dokázala, je fakt, že důležitý není ani tak účinek jednotlivých živin v našem těle, ale spíše výsledek jejich spolupůsobení, tedy jejich celková účinnost v kombinaci s jinými prvky.

Nepodceňujte inteligenci svého těla

Lidské tělo je natolik inteligentní, že dokáže rozlišit mezi celým komplexním jídlem a příjmem jednotlivých živin zvlášť. Člověk sice může kompenzovat nedostatek ovoce a zeleniny ve stravě tím, že bude užívat multivitamin, ale co třeba vláknina? A co fytochemikálie a antioxidanty, které mají pozitivní účinky v boji proti rakovině? A co chuť, požitek a pocit plnosti po jídle? Vytěžíte toto všechno z jediné pilulky?

Totéž platí i pro konzumaci celozrnného pečiva a spotřebu veškerých mléčných výrobků. Hodně lidí se dnes vrací zpět od odstředěného mléka k plnotučnému, a důvodem je právě ten pocit… pocit konzumace celého jídla.

Sečteno a podtrženo: Není vždycky praktické dostat v jednotlivých částech to, co potřebujete získat z potravy. Chápu, že potravinové preference a alergie omezují určité jednotlivce v konzumaci některých potravin. V těchto případech pak může být doplněk stravy tou nejlepší volbou. Nejdůležitější je ale nahlížet na naše stravovací návyky komplexně a přemýšlet o potravinách jako celku. Přestaňme drobit jídlo na jeho jednotlivé složky, izolovat určité živiny. Místo toho bychom si měli uvědomit, že síla zdravého stravování je právě v kombinaci všech složek. To je to, co dělá celé jídlo tak silným.

Rozklad potravin – dobře, nebo špatně?

Co dělá jablko tolik prospěšným našemu tělu? Je to vitamin C? Vitamin E? Nebo snad vitamin B6? Jsou to rozpustné vlákniny nebo nerozpustné vlákniny? Je to draslík nebo fytosteroly? Nebo je to celé jablko? Jeho koncept.

Západní věda je posedlá dekonstrukcí, tedy rozkládáním potravin na jejich jednotlivé složky, poté jejich následným výzkumem a analýzou, izolací „aktivních složek“ a transformací toho všeho na pilulky nebo prášky, které jsou pak lidem předepisovány v denních dávkách. Například podle Annemarie Colbinové, autorky mnoha potravinářských studií a léčitelky, je tato chemie na bázi teorie výživy úplně naruby (jak popisuje například ve své knize Food and Healing).

Dr. Colbinová, zakladatelka a generální ředitelka Natural Gourmet Institutu, vytvořila na základě více než třicetileté nutriční praxe a výuky svou vlastní výživovou teorii. Výživu raději přirovnává k teorii systémů, a je přesvědčena, že celé jídlo, stejně jako lidská bytost, která jej konzumuje, je komplexní a mnohem větší než součet jednotlivých částí.

Celé potraviny jsou podle doktorky Colbinové ty „potraviny“, které příroda poskytuje, a všechny jedlé části. Omezuje je na potraviny, které mají jednu složku, jako jsou rostliny, celá zrna, fazole, zelenina, ovoce, ořechy a semena. Potraviny živočišného původu jsou na identifikaci trochu složitější. Vejce jsou celé jídlo, ale steaky ne, pokud nebudete jíst celou krávu… Do kategorie celých potravin zahrnuje také malé ryby, pokud jíte jejich hlavu i kosti, a malé ptáky, jako křepelky. Plnotučné mléko sem patří, ale nízkotučné mléčné výrobky již ne.

Proč je důležité jíst celé potraviny?

Teorie Annemarie Colbinové je založena na tom, že naše těla poznají rozdíl mezi celou potravinou a izolovanými živinami. Lidské tělo bylo zvyklé po tisíce let, kdy se vyvíjelo, konzumovat jídlo a potravu, kterou příroda nabízela, a pokud je nyní tato potrava rozdělena na části nebo „fragmentována“, tělo ji nepozná a hledá chybějící části.

Autorka poukazuje například na to, že pokud budete jíst pšenici v bílém chlebu, tedy roztříštěnou, protože z ní byly odstraněny otruby a klíčky z celého zrna, vaše tělo bude stále hladovět a hledat chybějící část potravin, tedy něco s vláknem nebo křupavého. Podobně je to u těch, kdo jedí pšeničné klíčky nebo pšeničné otruby jen tak izolovaně; budou cítit, že jim něco chybí a mohou tak pocítit potřebu doplnit si rafinovanou mouku například v noci ve formě koláče.

Přečtěte si: Noční jedení: je to nemoc?

Celé potraviny pomáhají kontrolovat chutě

Na závěr bychom si tedy měli uvědomit, že (alespoň podle doktorky Colbinové) konzumace roztříštěných potravin představuje pouhé včlenění jednotlivých složek do našeho jídelníčku. Tento způsob stravování má pak být příčinou toho, že naše tělo pociťuje určitý nedostatek, něco mu chybí. To může způsobit, že budeme bojovat s nejrůznějšími chutěmi. A záleží už jen na nás, jak budeme silní.

PhD. Annemarie Colbinová byla nazvána nutričním teoretikem individualistou. „Zlí jazykové“ ji tak označili pro její původní a nekonvenční teorie ohledně použití čerstvé, celé, přírodní a skutečné potraviny jako základu pro zdravou výživu. Zajímavé je, že pozornost veškerého hlavního proudu se časem posunula směrem k ní, takže velmi rychle přestala být považována za outsidera. V roce 1977 dokonce založila svou vlastní školu, The Natural Gourmet Institute for Health and Culinary Arts pro zájemce o zdravé vaření  (www.naturalgourmetinstitute.com).

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 2. 2015 0:43