Bariatrická léčba: Zašívají pacientům žaludek, ne pusu

Jak se žije člověku, který váží sto čtyřicet nebo téměř dvě stě kilo? Jak dlouho jde do třetího patra bez výtahu? O tom nám vyprávěli Kristýna a Petr, kteří dohromady zhubli sto dvacet osm kilogramů.

Jistě že nejlepší je být štíhlý, s ideálním BMI (Body Mass Indexem), ale každý to štěstí nemá. Existuje velká řada lidí, kteří ve svém životě prošli dietami od tukožroutské po Atkinsovu, pečlivě dodržovali plán nutričního poradce, ale dříve či později se u nich stejně dostavil jojo efekt.

 

Váha skáče nahoru dolů, tlustý se po relapsech stává ještě tlustějším a deprese zahání u lednice. Na kilech samozřejmě neubere ani náhlá ztráta zaměstnání nebo vážná životní situace.

S dvěma sty kilogramy se člověk stává balvanem bezvládně ležícím u televize. Orgány vypovídají službu, cholesterol stoupá, diabetes o sobě dává naplno vědět. Jak se žije člověku s takovou váhou? A jak s takovou barokní postavou může vůbec zhubnout? O tom mluví Dita Pichlerová, lékařka z OB kliniky, a KristýnaPetrem, kterým se dohromady podařilo shodit přes sto dvacet kilogramů.

MUDr. Dita Pichlerová

Lékařka s atestací z vnitřního lékařství a čtrnáctiletou praxí, promovala na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1997 až 2007 pracovala v Centru diabetologie IKEM. V roce 2009 stála u zrodu OB kliniky. V současnosti studuje na 1. LF UK Praha obor lékařská psychologie.

S dvěma sty kily jste jako balvan

„Motivace ke zhubnutí se s věkem různí. Mladá dívka chce vypadat hezky, starší paní tu chce být déle s vnoučaty. Ale všechny motivace jsou správné motivace, pokud mají ten správný výsledek,“ říká Dita Pichlerová.

Padesátiletý Petr pracoval u armády, tři roky dokonce sloužil v Iráku, nedostatkem pohybu tedy netrpěl. Když ale z armády odešel, našel si práci ve slévárně. Jenže s krizí o ni přišel. V kraji s velkou nezaměstnaností už o práci nemohl zavadit, stres, který u něj gradoval, zaháněl u lednice. Jeho váha se za nějaký čas vyšplhala až na 188 kg, přičemž při 180 cm měl váhu kolem devadesáti kilogramů. A hledejte dál práci s takovou postavou… „Při dvě stě kilech jsem byl odkázaný jen na gauč, než jsem došel na záchod, tak jsem byl tak unavený, jako bych ušel sto kilometrů. Do třetího patra jsem šel půl hodiny, v mezipatře jsem měl ´infarkt´ a nahoře jsem zase půl hodiny odpočíval, abych mohl dojít do patnáct metrů vzdáleného bytu. Manželka pro mě nemohla sehnat žádné oblečení. Měl jsem syndrom spánkové apnoe, takže se mi v noci zastavil dech třeba i na dvě minuty, ale naštěstí mě vždycky vzbudila manželka, pes nebo kočka,“ vypráví pan Petr.

Petr podstoupil operaci žaludku metodou bypass, kde mu byla odstraněna část žaludku a střeva. „To byl bez debaty život zachraňující výkon. Pan Petr měl vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, měl těžký syndrom spánkové apnoe, který nastává zejména u obézních mužů a dnes je prakticky bez terapie,“ říká Dita Pichlerová a doplňuje: „Je třeba zdůraznit, že naším hlavním cílem nebylo Petra dotlačit do ideální hmotnosti, stále má nadváhu, ale z našeho pohledu je už teď prakticky zdravým pacientem, kterému se výrazně zlepšila kvalita života.“ Petr jezdí na kole, vyráží na ryby i na houby, což bylo dříve nemyslitelné.

Bariatrická operace

operace omezující objem žaludku

Rozlišujeme několik typů:

  • Bandáž – kroužek na žaludku, kterým se zmenšuje objem žaludku
  • Plikace – část žaludku je podhrnuta dovnitř do lumina, takže vytvoří řasu – pliku
  • Sleeve – spočívá ve zmenšení žaludku až osmdesát pět procent – z žaludku operatér vytvoří tzv. šál
  • Bypass – odstranění části žaludku a části střev „z provozu“

Člověk po takových operacích musí jíst pravidelně a málo, musí dostatečně pít – ne souběžně s jídlem, ale před a po, a musí mít pravidelný pohyb. Doporučení se nijak nemění od běžných doporučení při dietě, s operací se ale dodržují snáze. Mění se totiž hladiny inkretinů (hormony produkované ve střevě), které napomáhají k redukci a zároveň zvyšují vnímavost těla pro vlastní inzulin, takže zabraňují rozvoji cukrovky.

Pusa zašitá není, jen žaludek

To paní Kristýna si životem nese příběh zcela odlišný. Nikdy nebyla štíhlá, ale ani obézní, své maximální hmotnosti sto čtyřiceti kilogramů dosáhla ve svých šestadvaceti letech během těhotenství. Bolela ji záda i klouby a byla bezradná. Protože ale věděla, že obdobná operace pomohla ke zhubnutí její mamince, po marných dietách, kdy se k ní kila vracela jako bumerang, vsadila na operaci zvanou plikace žaludku.

Při ní dochází k zašití žaludku, kdy se zmenší jeho objem. Žaludek se podhrne dovnitř a z vnější strany se zašije, přičemž uvnitř žaludku vznikne řasa. Představte si to asi jako zapošívání kalhot, když jsou vám v pase velké, jen s tím rozdílem, že šev není na vnitřní straně, ale na vnější, aby byl vidět. To v případě, že by pacient z nějakých důvodů chtěl žaludek vrátit do původního stavu. Plikace žaludku je tedy jako jedna z mála operací operací vratnou.

„Spousta lidí mi říká, no jo, tobě se to hubne, když si po operaci, a já jim říkám, tak si to zkuste sami, není to tak snadné, ale rozhodně to stojí za to. Vybojovala jsem si nový život,“ nešetří nadšením Kristýna, na které byste dnes vůbec nepoznali, že kdy nosila o dvaapadesát kilogramů více než dnes. Bariatrickou operaci přitom podstoupila loni v červenci. Od té doby se hlídá, cvičí a je na sebe velmi tvrdá, protože operace samotná není metodou samospásnou. „Nezašijeme tady pacientům pusu, ale žaludek,“ říká Dita Pichlerová. I proto třiceti procentům pacientů bariatrická operace nepomůže.

Není to totiž tak, že obéznímu člověku odstraní část žaludku nebo mu na něj udělají hezkou řádku stehů a on si dál může debužírovat a hrnout do sebe polomáčené od rána do noci. Jeden měsíc po operaci je nutné dodržovat speciální dietu. „Začíná se tekutou stravou, kdy se doporučí k pití jak kalorické nápoje, tak nápoje typu zákys, kefír, podmáslí. Pak přichází strava kašovitá, kdy kalorické nápoje v jídelníčku zanecháme a pacienti přechází na stravu, kterou si doma sami uvaří a rozmixují na kaši. Toto období trvá dva až tři týdny,“ popisuje lékařka. Následuje období, kdy už se konzumuje pevná strava – dle zásad zdravého stravování. Porce je ale omezena a to na 150 ml, později na dvě stě mililitrů, vysvětluje Dita Pichlerová. To je vlastně obsah „zmenšeného“ žaludku. Jen si to zkuste představit, jedná se asi o objem čajového šálku.

Lidé po bariatrické operaci, skutečně jedí velmi málo, a přitom jim porce zcela stačí. A není to o tom, že by se museli doživotně extrémně v jídle omezovat. „Pacientům v té doživotní fázi povolujeme jak kalorické, tak nekalorické nápoje, protože říkat jim, že si něco už nikdy nesmí dát, je nesmysl. Stejně jako doživotně nemůžete zakázat knedlo, vepřo, zelo, čokoládu nebo alkohol. Pacienti si ale musí uvědomit, že vše musí konzumovat v umírněné formě,“ říká Dita Pichlerová.

K bariatrické operaci jsou doporučeni pacienti, kteří selhali na konzervativní terapii. Tou je myšlena opravdu kontrolovaná léčba pod dohledem lékaře, nutričního terapeuta, v redukčním klubu, či návrat hmotnosti po redukci v lázeňské léčbě. Operace je pak plně hrazena pojišťovnami.